Okolí Rychlebských stezek

I když jsme na Rychlebské stezky vyrazili již potřetí, stále jsem měla kam vyrazit, aniž bych viděla stejná místa jako při minulých návštěvách.

Podhradský rybník v Černé Vodě

Ze základny Rychlebských stezek v Černé Vodě jsem se vydala k Pohradskému rybníku, který je obehnán rákosím a určitě není vhodný ke koupání.

Zřícenina hradu Kaltenštejn

Od něj jsem po zelené a částečně červené turistické značce pokračovala na horu Hradisko (437 m n. m.) ke zřícenině hradu Kaltenštejn, u které jsem již minule byla, ale moc se mi tam líbilo, takže ani teď jsem si ji nenechala ujít.

Mariin pramen a kamenné valy

Po červené turistické značce vedoucí do kopce, po které mimochodem vede i Rychlebská stezka, jsem kolem různých kamenných zídek a malých vodních ploch došla až k Mariinimu pramenu a kamenným valům.

Ty jsou dle Mapy.cz pozůstatkem po dole, ale nikde jsem tuto informaci nedokázala potvrdit. Nicméně musím říct, že se jednalo o nejzajímavější místo, které jsem při dnešním výletě viděla.

Kousek za kamennými valy byla cesta pokryta pokácenými stromy, takže jsem kličkovala až k mýtině. U ní jsem ztratila červenou značku, takže jsem se po lehce vyšlapané cestičce mýtiny vydala do prudkého kopce, nicméně nikde jsem značku nenalezla. Z mapy jsem zjistila, že nad mýtinou by měla vést cesta, která mne dovede k rozcestníku zvanému Pod Sokolím, kam jsem měla dojít po červené značce.

Mariánské vodopády

Když už někam jdu, chci vidět všechno, co potkám. Proto jsem se rozhodla uhnout z cesty k Mariánským vodopádům. Prodíráním lesem a přelézáním pokácených stromů jsem konečně došla k potoku s vodopádem. I když vodu miluji, pohled na tento vodopád určitě nestál za vynaloženou námahu.

Sokolí vrch

Ve stejném duchu se nesla také návštěva Sokolího vrchu (967 m n. m.), na kterém se měly nacházet pozůstatky zaniklé rozhledny. Nejenže jsem se tam plížila vysokou trávou mimo turistickou značku, ale na vrcholu nic nebylo. Místo, kde měla dříve stát rozhledna, bylo oplocené a zarostlé hustým porostem, takže jsem se ani nesnažila se tam dostat, neboť bych si musela vykouzlit šavli. Jediné, co vás zde může potěšit, je výhled do krajiny. Dle Mapy.cz jsou zde dvě vyhlídková místa.

Ripperův kámen

Dalším cílem byl Ripperův kámen, od kterého jsem čekala úplně něco jiného. Nicméně se jedná o pamětní kámen s nápisem uprostřed lesa. Johan Ripper (1830-1912) byl zeť Vincenta Priessnitze, který se zasloužil o rozvoj lázní. Nachází se u něj i přístřešek.

Studniční vrch

Od Ripperova kamene jsem se vydala po žluté k rozcestníku Studniční vrch. Ten se nachází uprostřed lesa a nikde nic k vidění není.

Jelení koupel

Proto jsem pokračovala k místu zvanému Jelení koupel. Zde dříve tryskala voda, ale v tuto chvíli po ní nebylo ani památky.

Nassauská skála s vyhlídkou

Odtud jsem chtěla dojít ke skalnímu útvaru zvanému Nassauská skála. Bohužel to vedlo akorát k nepříjemnému pádu, po kterém mi na kalhotách zůstaly fialové fleky od borůvek, na celé holeni modřina a silná bolest. V první chvíli jsem se lekla, že jsem si nohu zlomila, ale rozchodila jsem to. Jen pro upřesnění, důvodem pádu bylo zazvonění mobilu, který jsem se snažila při chůzi těžkým terénem obsluhovat.

Na místo jsem tedy nedošla, ale doma jsem zjistila, že jsem zvolila špatnou cestu, jelikož od pravého vrcholu Studničního vrchu by měla k Nassauské skále a Wernerově kamenu vést pěšinka.

Naučná stezka Živé vody

Ze Studničního vrchu moje kroky vedly neznačenou pěšinkou směrem k naučné stezce Živé vody k minerálním pramenům. Míjela jsem Mecklenburský (Severský), Finský a Štýrský pramen.

Boj s přírodou

Dále jsem velmi rychlým tempem sváděla boj s prudkým klesáním opět po červené značce. Tentokrát jsem ovšem od rozcestníku Pod Sokolím šla správnou cestou. To jsem ovšem netušila, že značenou cestou teče Mariánský potok. Po tomto jsem se již ani nedivila, že jsem při cestě nahoru značku nenašla, neboť v korytě potoka bych ji nehledala.

Jeskyně Staré podhradí

I přes značné vyčerpání jsem se rozhodla dojít k jeskyni Staré podhradí. Bohužel jsem došla akorát k roklině, s kterou jsem svádět boj již nechtěla kvůli přetrvávající bolesti nohy a časové tísni. Již při mém pádu mi Lukša psal, že se už na Rychlebských stezkách vyřádili.

Základna Rychlebských stezek

Při příchodu na základnu jsem kluky nalezla řádit na Pumptracku, takže jsem si oddychla. V době mé nepřítomnosti si kluci dali nějaký dezert na Základně Rychlebských stezek a moc si ho pochvalovali.

Dnes jsem ušla téměř 20 kilometrů, ale nic mne pořádně nenadchlo, jelikož jsem většinu dne šla do prudkého kopce a dolů jsem musela jít stejnou trasou a ještě vysokým tempem. Důvodem také byla absence telefonního signálu a poté trvalé připojení na zahraniční síť. I když je pravdou, že bychom již měli volat a psát za stejné peníze jako v domácí síti, ale u českých vydřidušských operátorů nikdy nevíte…

Napsat komentář