3. den dovolené na Karlovarsku

Po snídani jsme měli naplánovanou perličkovou koupel ve vířivce, ale pro mne bohužel jen na 20 minut.

Exkurze v porcelánce Thun 1794

Plně nabiti energií jsme se vydali do obce Nová Role, kde se nachází továrna na výrobu českého porcelánu Thun 1794. U porcelánky je rozlehlé parkoviště, na kterém jsme neměli problém zaparkovat. První, co spatříte, bude podniková prodejna a velký šálek jakožto kašna. Do návštěvnického centra se musíte vydat skrz bránu rovně a dojít až k jednopatrové budově, na níž je napsáno Návštěvnické centrum.

Do centra jsem doběhla 2 minuty před oficiálním zahájením exkurze, která vychází vždy v celou hodinu. Nicméně díky tomu, že jsme tam byli jen my a jedna rodina, čekalo se, zda ještě někdo nepřijde. Exkurze nás vyšla na 140 Kč na osobu. Pokud bychom chtěli absolvovat také porcelánovou školičku, kde si můžete vyzkoušet vyzdobit porcelán, připlatili bychom si 60 Kč na osobu.

Exkurzi jsme začali v návštěvnickém centru, kde nám průvodce přiblížil jednotlivé produktové řady porcelánu včetně těch historických, neboť se zde nachází expozice s názvem Příběh porcelánu. Poté jsme pokračovali do promítací místnosti, kde nám byl promítnut krátký film a teprve poté naše kroky směřovali do výrobních prostor. Ty jsme prolétli jako stádo splašeného dobytka, takže z prohlídky jsem byla zklamaná.

Absurdita současnosti

Nicméně jsem se dozvěděla, že se zde vyrábí porcelán pro řetězec IKEA, ale tyto výrobky se prodávají pouze v zahraničí, zatímco do České republiky se dováží porcelán z Francie a jiných zemí. Tato skutečnost mne rozčílila ještě víc. Nejenže to potvrzuje pravidlo, že naše kvalitní výrobky se vyváží do zahraničí a sem se dováží zboží nižší kvality, ale zároveň se zbytečně vytváří neskutečné množství emisí z dopravy tohoto zboží. Co to má prosím znamenat?

Porcelánka Thun 1794 vyrábí hodně produkce pod cizími značkami a pro firemní reprezentativní účely.

Důlní závod Sauersack/Rolava

Největším zážitkem pro nás byla návštěva bývalého důlního závodu Sauersack [na Mapy.cz označeno jako Bývalý důl Rolava (Sauersack)]. Mohutný betonový kolos doplněný o množství menších staveb v okolí, které pohltila matka příroda, nás doslova očaroval.

Strávili jsme tu spoustu času prohledáváním všech míst a skulinek, šplháním do vyšších pater továrny až k vrcholkům sil na cínovou rudu. Bylo neuvěřitelné sledovat, jakým způsobem si příroda dokáže poradit s lidskou činností, a na druhou stranu, jak odolná je betonová konstrukce, na které roste les. Kdo to neviděl, neuvěří.

Kousek od zpracovatelského závodu se nachází pozůstatky zajateckého tábora, neboť v továrně pracovali především váleční zajatci. V okolí se nachází množství staveb, především pak pouze jejich základy s podzemními chodbami, které ovšem byly zatopené.

Kdo se chce dozvědět více historii tohoto místa, může si přečíst následující dokument, z kterého jsem také čerpala.

Vtipné na tom všem je, že jsme měli namířeno na jiné místo (bývalý důl Přebuz), které jsem si nalezla v článku na internetu a teprve až psaním tohoto příspěvku jsem přišla na to, že jsme byli jinde. Není se čemu divit, neboť na internetu naleznete spoustu článků a fotografií, které ona místa zaměňují. Až delším studováním dokumentu popisujícím aktivity Archeologického ústavu Akademie věd ČR mohu říct, že vím, kde jsme se opravdu nacházeli a co jsme na onom tajemném místě viděli.

Přehrada Falkenstein

Vzhledem k blízkosti hranic jsme se rozhodli vyrazit do Německa k přehradě Falkenstein (německy Talsperre Falkenstein). Bohužel jsme s tím dopředu nepočítali, takže jsme neměli k dispozici eura, která jsou v Německu zapotřebí všude, kde chcete zaparkovat. A to i v lese, na louce atd. Tedy na všech i sebeopuštěnějších místech je automat na parkovací lístky. Lukša tedy jen vyskočil a utíkal se podívat k přehradě, zatímco já čekala u auta.

Abychom zahnali choutky na sladké, stavili jsme se v německém Penny marketu, kde jsme si pořídili čokolády a nanuky, které se se v České republice neprodávají. K tomu všemu nás čekala usměvavá a komunikativní pokladní, která byla překvapená z našeho způsobu placení mobilem.

Vodní nádrž Tatrovice

Dalším cílem se stala vodní nádrž Tatrovice, ke které jsme přijeli od obce Mezihorská. Narazili jsme na rozlehlé parkoviště v lese, od kterého vedla pěšinka k chatové oblasti a vodě. Bohužel zde všude byly cedule „soukromý pozemek“, takže jsme se nikam moc nepodívali. Ale Lukša se vykoupal, takže mise splněna byla.

Více o naší dovolené si můžete přečíst v článku o čtvrtém dni.

Napsat komentář