2. den dovolené na Karlovarsku

Hned z rána jsme vyrazili na proceduru zvanou oxygenoterapie, což není nic jiného než vdechování kyslíku. Poté jsme jeli do Karlových Varů. Od hotelu do města jezdil vláček, ale na náš vkus byl hodně drahý, takže jsme nasedli do Cecíka a vyhledali si vhodné parkovací místo mezi bytovými domy na ulici Krymská, neboť v centru je samozřejmě vše zpoplatněno.

Prošli jsme se ulicemi Jaltská, Dr. Davida Bechera, T. G. Masaryka až ke Smetanovým sadům. Pokračovali jsme přes Poštovní most k hotelu Thermal, který je dle našeho názoru hyzdící dominantou Karlových Varů. Přes most jsme se vrátili na levý břeh řeky Teplé, míjeli jsme Sadovou kolonádu a po Mlýnském nábřeží dorazili k Mlýnské kolonádě, kde jsme okusili vodu z pramene Libuše. Celkem mne překvapilo kolik lidí se zde procházelo s typickými lázeňskými pohárky, kterých doma máme nespočet, ale nenapadlo mne si je vzít s sebou.

Vřídlo

Další zastávkou byla Tržní a Vřídelní kolonáda, v níž jsme se chtěli podívat na takzvané Vřídlo, které se nachází v uzavřené budově a je nejteplejším pramenem Čech. Budova bohužel zrovna procházela rekonstrukcí, takže jsme se k němu nedostali. Zklamaní jsme nebyli, neboť jsme jej viděli při minulé návštěvě Karlových Varů. Nicméně po příjezdu z Varů jsem se dočetla, že Vřídlo přemístili před budovu, takže jsme jej viděli, aniž o tom víme.

Avšak kolegyně z práce, která odtud pochází, mi říkala, že lidská činnost Vřídlo poškodila a k vývěru se mu musí pomáhat. Nevím, co je na tom pravdy, ale není mi jasné, jak mohou prameny přemisťovat na jiná místa, takže asi na tom něco bude.

Podzemí Vřídelní kolonády

Na ulici jsme narazili na plakáty, které turisty lákali do podzemí, což nás zaujalo. Tyto postery rovněž uváděly, že se exkurze konají pouze v některé dny, takže jsme měli smůlu. Nicméně na internetu jsou informace odlišné. Doporučuji se tedy informovat přímo tam či v informačním centru.

Ulicí lemující řeku Teplou jsme dorazili až ke Grandhotelu Pupp. Od něj z boční uličky odjíždí lanovka ze stanice Stará louka na horu zvanou Výšina přátelství (556 m n. m.). Ale my jsme se na ni vydali pěšky po modré turistické značce.

Výletní areál Diana

Na vrcholu hory se nachází nejen vrchní stanice lanovky, ale celý výletní areál Diana. Naleznete zde stejnojmennou rozhlednu, minizoo, restauraci, dětské hřiště a Motýlí dům. Od minizoo prosím nečekejte nic závratného. Po areálu se prochází 2 pávi a v ohradě měli být snad 2 kozy, 2 poníci a 2 čuníci, ale nic z toho jsme neviděli, neboť byli zalezlí v přístřešcích.

Výborné je, že vstup na rozhlednu Diana je zdarma, takže se můžete pokochat výhledem do rozlehlých krajů bez toho, aniž byste byli zase o něco chudší. Možná jen díky výšlapu desítek plných schodů, ale v rozhledně je i výtah, který se ovšem příteli nepodařilo využít, neboť dlouho nepřijel po zavolání. Ale jiné lidi jsme viděli, jak ním jeli, takže fungoval.

Po modré turistické značce se dá ještě pokračovat na další dvě rozhledny či zříceninu kostela svatého Linharta ve Slavkovském lese, ale my jsme se chtěli vydat do Kyselky.

Občerstvení

Po výšlapu nám vyhládlo, proto jsme se zastavili v bistru Sluníčko, které vlastní rodiče právě mé bývalé kolegyně z práce. Za skvělé ceny jsme se najedli a mohli vyrazit do lázní Kyselka.

Po stopách Mattoniho

Z Karlových Varů jsme si to namířili dle navigace do obce Kyselka, i když nás dopravní značení vedlo jinam. Což se nevyplatilo, jelikož GPS nás úzkými silnicemi zavedla až do uzavírky k dřevěnému mostu v Radošově. I když jsme byli ve vesnici vedle Kyselky, museli jsme se obrátit, neboť most byl rekonstruován a na pěší chůzi byla Kyselka stále daleko. Ale alespoň jsme viděli železniční koleje, které nechal vybudovat Heinrich Kaspar von Mattoni (česky Jindřich Mattoni).

Mattoniho lesní cesta

Novou trasou nás navigace zavedla k Mattoniho lesní cestě u turistického rozcestníku Pod skalkami skřítků u obce Dubina. Zde jsme také zanechali Cecíka a po červené naučnou stezkou Andělská hora – Kyselka vyrazili lesem k lázním Kyselka.

Po chvíli cesty mne zaujali betonové konstrukce v lese, které jsem šla obhlédnout, a zjistila jsem, že ze země u nich vyvěrá pramen, nikoliv teplý, ale studený. Nevím, co to bylo, ale kdybych měla gumáky, mohla jsem jít dovnitř do podzemí.

Lesní kaple nad řekou Ohří

Zanedlouho jsme došli k Lesní kapli, z níž byl nádherný výhled na Ohři a údolí s okolními lesy. Pokud bychom se podívali do mapy, zjistili bychom, že odtud se dalo jít na rozhlednu Bučina, která se nachází jen 850 metrů.

Lázně Kyselka

Od Lesní kaple jsme se vydali po modré více vpravo, až jsme spatřili Ottovu kolonádu čnící se nad údolím, která byla obehnána lešením a stavebním oplocením. Sešli jsme dolů kolem Ottova pramene a Mattoniho vodopádu, který nechal vybudovat jak jinak než Jindřich Mattoni. Svoji bandasku jsme si napustili u pítka Ottova pramene a pokračovali kolem zchátralých lázeňských budov (Jindřichův dvůr, Švýcarský dvůr, Vilemínka) obehnaných ploty k bytovému domu Stallburg, který nechal Jindřich Mattoni postavit pro své zaměstnance. Jedná se o jedinou budovu lázní, která je zrekonstruována.

Kolem lázeňských budov vede jen silnice a vedle ní jsou již svodidla a koryto řeky Ohře, takže procházka to není příliš bezpečná, jelikož projíždějící auta vůbec nerespektují skutečnost, že jsou v obci. U jednoho domu jsme si přes plot všimli, že za ním je vodopád a voda protéká jeho středem.

Löschnerův pavilon s Mattoniho muzeem

Za domem Stallburg vede do kopce lesní cesta, která vaše kroky nasměruje k Löschnerovu pavilonu, v němž se nachází Mattoniho muzeum. Z mého pohledu se jedná kýčovitou stavbu, která se do tamní přírody vůbec nehodí. Z fotografie je pavilon ještě jakž takž snesitelný, ale ve skutečnosti je mnohem horší. Přitom se jedná o budovu bývalé stáčírny minerálních vod, která byla dle dostupných informací zrekonstruována s důrazem na původní vzhled, ale tomu se mi ani nechce věřit. Kámen úrazu asi bude v použití barev, neboť pochybuji, že by Mattoni nechal postavit dům zářící milionem barev. U pavilonu ještě naleznete altán, z kterého jsou vidět jen paneláky a střecha továrny Karlovarských minerálních vod (KMV).

Zaujala mne jen chodba vedle pavilonu, která ovšem byla zamřížovaná.

Kaple svaté Anny

Kdo má rád duchovní památky, může se ještě zastavit u kaple svaté Anny, která je kousek od pavilonu, ale my jsme tam nešli. K autu bychom se dostali i po žluté v kombinaci s červenou turistickou značkou, ale vrátili jsme se kratší cestou kvůli vyčerpanosti.

Mattoniho vila

Cestou jsme se ještě zastavili u Mattoniho vily, na kterou byl stejně smutný pohled jako na celé lázně. Stromy zakořeněné ve zdech vily, absence stropů a střechy. To je jen hrstka z toho, co bylo vidět za plotem. Jediná jiskřička radosti se dostaví při pohledu na měděnou střechu věže, která byla na vilu usazena. Internetové zdroje uvádějí, že se jedná pouze o udržovací práce, které mají zajistit, aby se dům nezřítil. To platí i pro ostatní budovy lázní. Doufám, že se dočkáme toho, že vše bude opraveno, neboť by byla škoda, kdybychom nechali zmizet takové dědictví. Vila byla naší poslední zastávkou na dnešní 18 km túře.

Parkování v Kyselce

Při vjezdu do Kyselky od Dubiny se ještě před Mattoniho vilou po pravé straně nachází parkoviště, které dle map vypadá, že ani není placené, takže pokud si chcete ušetřit nějaké kroky, můžete vozidlo ponechat zde.

Tip na závěr

Každou letní prázdninovou sobotu by z Karlových Varů do Kyselky měl vyrážet Mattoni Express, historický motorák řady M 240.0 přezdívaný jako Singrovka. Tento spoj po domluvě s Karlovarskými minerálními vodami provozují České dráhy.

Další tipy na výlety z Karlovarska si můžete přečíst v článku mapujícím náš 3. den dovolené.

Přidat komentář