Vodní nádrž Čelčice – Skalka a NPP Hrdibořické rybníky

Neradi posedáváme doma, ale na druhou stranu kvůli stavbě rodinného domu svépomocí nemáme čas na nějaké dlouhé výlety, takže prozkoumáváme okolí naší krásné Hané.

Svatováclavské hody v Tovačově

Na internetu jsem se dočetla, že v Tovačově právě probíhají svatováclavské hody, takže jsme se vydali tímto směrem. Když jsme do Tovačova přijeli, nikde nikdo nebyl. Nakonec jsme narazili na jeden řetízkový kolotoč, autíčka a skluzavku. S úsměvem jsme místem jen projeli a zahleděli se do mapy.

Po chvilce hledání Lukša našel modrý flíček mezi obcemi Čelčice a Skalka, takže jsem se měla na co těšit, neboť miluji vodní biotopy.

Vodní nádrž Čelčice – Skalka

V obci Čelčice jsme zaparkovali na asfaltové ploše u autobusové zastávky a vydali se směrem ke hřbitovu a podél něj polní cestou přímo k vodnímu ráji.

Vodní nádrž je nedávno uměle vybudovaná, přesto vypadá, že tam patří odjakživa, i když nedávno vysazené stromy a keře prostředí obohatí až za několik let. Velmi mile mne překvapilo nádherné prostředí, kde široko daleko nevidíte civilizaci. Okolní pole protíná jen jedna silnice a kolem půlky vodní nádrže bohužel vede asfaltová cyklostezka, za což dávám palec dolů. Dokázala bych si tam představit pouze polní cestičku a ne sluncem rozžhavený asfalt.

V době naší procházky zde rybařila skupina malých rybářů a jedna labuť s pěti šedivými labuťátky majestátně čeřila vodní hladinu, zatímco slunce prohřívalo naše těla v již chladivém období.

V nádrži není zrovna příliš čistá voda, ale dokáži si zde představit jen tak na dece lenošit a vyhřívat se slunečními paprsky nebo si dopřát piknik.

Národní přírodní památka Hrdibořické rybníky

Abychom náš čas využili naplno, cestou domů jsme se ještě zastavili v Hrdibořicích v chráněném území zvaném Národní přírodní památka Hrdibořické rybníky. Zde jsme auto zanechali na konci silnice v blízkosti domu s číslem popisným 20 a vydali se k prvnímu hrdibořickému rybníku zvanému Raška.

Brodili jsme se úzkou uličkou mezi vysokou trávou a lesním porostem až jsme narazili na jeden obnažený břeh. Bohužel další dva, kolem kterých jsme prošli, byly obsazené hladovými rybáři, takže jsme se tam ani nesnažili chodit, neboť se jednalo o velmi malé prostory. A dál už cestička prošlapaná nebyla, takže jsme to vzdali, jelikož jsme si nechtěli odnést bandu krvechtivých klíšťat.

Přemluvila jsem Lukšu, abychom se vydali ještě k druhému rybníku s názvem Husák. Přes podmáčenou louku porostlou trsy trav jsme skákali jako kamzíci až jsme došli k rybníku Raška z druhé strany. Pokochala jsem se zajímavými pohledy do nedotčené přírody, kde trsy trav vyrůstající z vodní hladiny obepínaly suché stromy. Byl to velmi zajímavý pohled, který jsem ještě nikde neviděla, ale byl velmi těžko dostupný.

Po naléhání vyhladovělého Lukšy jsem byla nucena průzkum okolí přerušit a vydat se na cestu domů.

Přidat komentář