Dovolená v Tyrolsku

Po delší době jsme zase vyrazili do Alp. Využili jsme k tomu prodloužený víkend, abychom si ušetřili nějakou dovolenou na naši stavbu rodinného domu.

Jezero Achensee

Na cestu jsme se vydali již brzy ráno, abychom se po cestě stihli stavit ještě na nějakých zajímavých místech.

Naší první větší zastávkou bylo jezero Achensee. Kolem jezera je mnoho menších či větších parkovišť, ale všechna jsou placená. A je potřeba počítat s tím, že čím blíže k centru budete, tím dražší parkování tam bude. My jsme zastavili cca 1 km daleko a platili jsme 3 € za 4 hodiny a pěšky jsme se vydali cestou kolem jezera.

Hned na začátku hlavní turistické části je dřevěná rozhledna, na kterou je možné zdarma vylézt.

Jezero je opravdu nádherné a Eva z něj byla absolutně unešená a nechtěla ani jet pryč 🙂 Pěšky jsme se vydali kolem jezera po pěší cestičce. Protože je ale jezero obrovské, museli jsme se zase otočit a jít stejnou cestou zpět, abychom stihli ještě dojet na náš apartmán.

Na jezeru jezdí také vyhlídková loď každé dvě hodiny, která stojí 20 € na osobu. My jsme to již tento den nestíhali, ale plánovali jsme se sem znovu zastavit při cestě zpátky. To jsme ale nakonec přehodnotili 🙂

Ubytování v Panorama Appartements

Z jezera Achensee jsme se vydali již na náš apartmán Panorama Appartements, který se nachází v obci Längenfeld. Naštěstí je apartmán hned u hlavní cesty a přesná adresa byla i v navigaci, takže jsme místo trefili snadno a přesně.

Apartmán byl opravdu velmi hezký. Byli jsme tam jako celá rodina, takže jsme měli pro sebe apartmán o velikosti běžného bytu – obývací pokoj, kuchyň, záchod, koupelna a dvě ložnice. My jsme přijeli jako poslední, takže na nás zbylo místo na rozkládací pohovce v obývacím pokoji. To byla jediná slabá stránka této dovolené, jelikož my zrovna rádi chodíme spát brzo jako první, což byl v tomto případě problém 🙂

V apartmánu jsme měli ale k dispozici bazén a menší wellness, což bylo super a každý večer jsme tam chodili po lyžování zrelaxovat. Super bylo také to, že kolem sedmé hodiny už tam nikdo nebyl a celý wellness jsme měli kompletně sami pro sebe.

Alpy Sölden

Následující den po příjezdu jsme se vydali lyžovat. Hlavní lanovky vedoucí do areálu jsme měli jen pár kilometrů od apartmánu.

Alpské středisko Ötztal-Sölden patří k nejznámějším a nejluxusnějším střediskům v Rakousku. Nachází se zde 146,1 km sjezdovek a 33 moderních sedačkových a kabinových lanovek. Celková přepravní kapacita areálu je téměř 70 000 osob za hodinu. A díky své nadmořské výšce až 3 340 metrů nad mořem (ledovec) je zde garance sněhu od října do května.

Pod lanovkami se nachází venkovní stání hned u nástupní budovy a je zde také parkovací dům, takže s místem by neměl být problém. My jsme jezdili hned ráno, abychom kolem osmé již byli u lanovky. Díky tomu bylo možné zaparkovat v podstatě hned u vchodu do budovy, ze které vyjíždí lanovky a kde se kupují i jízdenky. U pokladen ani u turniketů nebyla v tuto dobu vůbec žádná fronta, takže jsme se nikde nezdrželi a hned mohli vyrazit na kopec.

Lyžařský areál

Kabinkovou lanovkou jsme tedy vyjeli od parkoviště do centra areálu a následně jsme již přesedli na standardní sedačkové lanovky.

Původně jsme se obávali počasí, protože předpověď říkala sněžení po všechny dny našeho pobytu, ale nakonec jsme měli počasí poměrně dobré. Nebylo perfektní, ale na druhou stranu díky tomu bylo v areálu méně lidí a u žádných lanovek nebyly prakticky vůbec žádné fronty, takže jsme mohli opravdu jezdit nahoru a dolů.

Na obědovou pauzu jsme se zastavili na vyhlídce u luxusní restaurace Ice Q, která se stejně jaké celé středisko objevila ve filmu James Bond – Spectre.

Druhý den odpoledne, kdy už sníh byl poměrně těžký, jsme byli svědky nějakého vážnějšího úrazu na sjezdovce, kvůli kterému museli přijet dva sněžné skútry horské služby, rolba s kabinou pro odvoz zraněných a přímo na svahu přistával a následně před našima očima vzlétal záchranářský vrtulník. V tu chvíli Eva dostala strach a s lyžováním skončila 🙂

Výlety kolem Söldenu

Po dvou dnech výborného lyžování jsme si dali pauzu a vyrazili na výlety.

Cesta přes kopec do Itálie

Jako první jsme se společně s bratrem Ondrou a jeho přítelkyní Šárkou vydali na cestu autem přes obec Sölden. Podle mapy tam vedla cesta přes kopec až do Itálie. Jeli jsme tedy klikatou cestou až na vrchol hory k Top Mountain Motorcycle Museum. Zde jsme ale zjistili, že autem se dál jet nedá, protože cesta je kvůli sněhu většinu roku uzavřená. To nás hrozně zklamalo, protože přejezd přes kopec do Itálie byl pro nás velkým lákadlem. Nicméně jsme neměli jinou možnost než se vrátit zase zpátky.

Visutá lávka u obce Längenfeld

Následně jsme se již sami s Evou vydali na visutou lávku Hängenbrücke Burgstein, která jak se nakonec ukázalo byla hned za našim apartmánem 🙂 Eva ale našla cestu, která vedla přes celou vesničku a pak lesní cestou zase zpátky. Podle mapy to vypadalo na pěší túru cca 1,5 hodiny na cestu tam a stejně na cestu zpátky. To jsem ale naštěstí odmítl a vyrazili jsme autem na druhou stranu, kde se dalo dojet prakticky až k této visuté lávce, což byl lanový most nad údolím.

Landeck

Následně jsme se vydali na pokračování našeho výletu. Našli jsme si městečko Landeck, ve kterém měla podle některých webů být čokoládovna. Když jsme ale do Landecku dojeli, žádnou čokoládovnu jsme nenašli. To nás nicméně neodradilo ale spíš motivovalo na pokračování našeho výletu. Protože pohledem do mapy jsem zjistil, že již velmi blízko je Švýcarsko a Itálie. A protože nám nevyšla dopolední cesta přes kopec do Itálie, museli jsme si to vynahradit a vydali jsme se do Švýcarska 🙂

Švýcarsko

Konkrétně jsme se vydali do malinké horské vesničky Tschlin, která vypadala úplně jako pohádková 🙂 Ty domy a ulice, nikde žádní lidé a celkově to prostředí bylo naprosto úchvatné. A ty výhledy všude kolem…

Nicméně vesničku jsme si prošli a vydali se dál na naši cestu.

Itálie

Náš výlet po návštěvě Švýcarska směřoval do Itálie k jezeru Lago di Resia (Reschensee). U toho jezera mimo jiné končil i lyžařský areál s dojezdem poslední sjezdovky až na parkoviště, vedle kterého byl nějaký bar s dunící diskotékou.

Auto jsme nechali na parkovišti a vydali se pěšky kolem jezera. Jezero bylo ale opět velké, takže jsme šli jen kousek po jeho břehu a následně se vraceli zase zpátky.

Protože už se blížil večer, vydali jsme se na cestu zpátky do apartmánu. Po cestě jsme ale náhodou narazili ještě na podivnou stavbu přímo ve skále, která aktuálně je Festung Nauders Museum.

Doktor z hor – Ellmau

Evina máma sleduje seriál Doktor z hor, který se natáčí v Tyrolsku. A protože jsme tuto vesničku měli v podstatě po cestě, museli jsme zastavit v Ellmau a najít ordinaci Doktora z hor.

Původně jsme hledali opravdu jeho dům, kde bydlel,  kde podle záběrů z tohoto seriálu to vypadá, že dům je někde na kopci zcela o samotě, ale ve skutečnosti tento dům je hned u cesty a není ani nijak vysoko na kopcích, což nás dost zmátlo, než jsme ten dům našli 🙂 Až doma jsme nakonec zjistili, že to nebyl jeho dům, ale ordinace, která se opravdu i v seriálu nachází v té vesničce a nikoliv na samotě na kopci 🙂

Jezero Mondsee

Po cestě zpátky domů jsme měli v plánu zastavit u dvou jezer. První zastávkou bylo jezero Mondsee, které se nachází kousek od hranice mezi Rakouskem a Německem.

Jezero Attersee

Druhým jezerem, které nám bylo tentokrát doporučeno, bylo jezero Attersee. U tohoto jezera nás chytla silná sněhová vánice, která přišla během chvíle, zatímco jsme seděli u břehu jezera a dávali si svačinku 🙂

Ani jedno z těchto jezer ale nedosahovalo takových kvalit jako Achensee, které jsme navštívili jako první po cestě do alp.

Přidat komentář