Amsterdam

22. listopadu jsem byl vyslán na svoji první skutečnou služební cestu (cesty po ČR a Slovensku nepočítám 🙂 ). Konkrétně tedy do Nizozemska do města Amsterdam.

Odlet z Prahy

Odlétal jsem v 12:55 z Prahy. Dostatečně předem jsem si tedy objednal taxi, které mě odveze z naší pražské kanceláře na letiště. Po Praze jezdím jedině s Tick Tack taxi, protože u nich vím, že jsou féroví. Z Michle na Letiště Václava Havla cesta s nimi stála 858 Kč. Další výhodou je, že lze přímo u řidiče platit platebními kartami a dokonce berou i karty American Express, což je pro mě velká výhoda. Všechny firemní výdaje bych totiž měl pokud možno platit firemní AMEX (American Express) kartou.

Přes internet jsem si již dopředu nechal udělat check in, takže jsem již s sebou měl palubní lístek s přiřazeným číslem sedadla pro let tam i zpět. Na letišti by tedy teoreticky stačilo jen jít rovnou ke své bráně pro nástup do letadla a počkat na její otevření. Nicméně jsem se byl pro jistotu zeptat, jestli je to opravdu vše a jestli je vše v pořádku.

Protože jsem neměl moc věcí, plánoval jsem jen příruční zavazadlo. Obsluha si ale všimla, že zavazadlo bude mít nejspíš problém s velikostí, takže hrozilo, že by mi ho do letadla nevzali. Doporučili mi tedy zkusit si velikost zavazadla v jejich testovacím boxu. A opravdu kvůli kolečkům/horní ručce se zavazadlo nevešlo. Pán byl ale naštěstí tak hodný a odpustil mi i poplatek za odbavení zavazadla a odbavil mi ho dodatečně zcela zdarma. Na palubu jsem tedy šel pouze s příruční taškou s doklady a peněženkou.

Před odletem si ověřte, že vaše příruční zavazadlo opravdu splňuje parametry příručního zavazadla, abyste se vyhnuli nečekaným problémům a dodatečným poplatkům.

V tuto chvíli jsem měl dostatek času, takže jsem jen tak procházel letištěm tam a zpět. Vzpomněl jsem si ale, že jsem si zapomněl sbalit zubní kartáček (pastu jsem měl). Zkoušel jsem tedy v letištních obchůdcích najít nějaký zubní kartáček k prodeji. Jediné, co jsem našel, byl jeden elektrický kartáček za cca 650 Kč, což se mi tedy rozhodně dávat nechtělo. Naštěstí to ale nebyl zase takový problém, jak se následně ukázalo, viz níže 🙂

Přílet do Amsterdamu

Let to byl velmi krátký. Sotva jsme dosáhli běžné letové výšky, už kapitán hlásil, že začínáme klesat na přistání. Let trval cca 1:20, takže to opravdu uteklo.

Po přistání jsem si šel vyzvednout svůj odbavený kufr. K mému překvapení v době, kdy jsem došel k odbavovacímu pásu, byl již kufr k dispozici, takže i zde šlo všechno velmi rychle a na nic jsem nemusel čekat a mohl rovnou jít.

Pobyt jsem měl předem rezervovaný v hotelu Hyatt Place Amsterdam Airport, který je v blízkosti letiště. Navíc jsem věděl, že hotel má svoji vlastní dopravu z letiště do hotelu a zpět (hotel shuttle), takže jsem jen musel najít, kde mám čekat. Zeptal jsem se tedy na informacích, kteří mě nasměrovali k místu, kde hotelová doprava zastavuje. Po chvíli přijel minibus, který mě během 10 minut odvezl na hotel.

Ubytování

Hotel Hyatt Place Amsterdam Airport je opravdu krásný hotel s velmi dobrým hodnocením od hostů, což byl také důvod, proč jsem si ho vybral. Nabízí zde opravdu kompletní servis a služby jsou celkově na špičkové úrovni. Hotel má celkově 330 pokojů a 13 pater, přičemž v přízemí je recepce, bar a restaurace (kde jsou i snídaně, které jsou vždy v ceně pobytu). První nadzemní podlaží je vyhrazeno pro konferenční místnosti a posilovnu, která je přístupná 24 hodin denně 7 dní v týdnu.

Po příchodu jsem se přihlásil na recepci, kde po mně chtěli kreditní kartu (opět akceptovali firemní AMEX) a pas. Následně mi předali kartu od pokoje včetně přístupových údajů k internetu (možnost WiFi i LAN připojení na pokoji). Já jsem měl pokoj číslo 707, který se nacházel v 7. patře.

Po ubytování jsem si šel dát do restaurace lehkou večeři v podobě sendviče (za 4,50 € 🙂 ). Rovnou jsem se na recepci zeptal, kde je nejbližší obchod, kde bych si mohl koupit zubní kartáček. Paní mi řekla, že takové věci nemusím řešit, že na to jsou připraveni a dala mi nový zubní kartáček i se zubní pastou 🙂 Až pak jsem si všiml, že je to napsané i přímo v pokynech k pobytu, že hotel nabízí hostům běžné věci zcela zdarma (mýdla, sprchové gely, šampony, krémy, zubní kartáčky, pasty a další věci), další věci si je možné zapůjčit (typicky elektrické věci jako fény, holicí strojky, žehličky na vlasy apod.) nebo zakoupit přímo na recepci – oficiálně označované jako Odds & Ends menu of must-have item to buy, borrow or enjoy for free. To se mi opravdu hodilo 🙂

Amsterdam

Od středy do pátku jsem si plnil své pracovní povinnosti, takže jsem na zkoumání Amsterdamu neměl čas. Výhodou ale bylo, že jsem zde zůstával i přes víkend, takže o víkendu jsem mohl vyrazit do města. Koupil jsem si tedy 3 denní jízdenku za 25 €, která mě opravňovala k cestování vlakem kdekoliv po městě + na letiště a dále autobusem, metrem, tramvají nebo trajektem společnosti GVB (ekvivalent městské hromadné dopravy) + airport express společností Niteliner a Connexxion.

1. den

V sobotu jsem jel hotelovou dopravou na letiště, odkud jezdí mnoho různých spojů do všech koutů města. Rozhodl jsem se jet vlakem na zastávku Amsterdam Zuid, odkud jsem chtěl už částečně pěšky nebo autobusem/tramvají cestovat dál směrem do centra. Zde ale nastala první komplikace. Zjistil jsem, že na dojití pěšky to není úplně vhodné, jelikož je to do centra hodně daleko a navíc tak různě kolem velkých cest a podobně. Navíc odtud nejel žádný přímý spoj do centra a v jejich mapách městské hromadné dopravy jsem se vůbec nevyznal, takže jsem netušil, jak nejlépe se do centra dostat.

Rozhodl jsem se tedy jet metrem, které mělo zastávku tam kde vlak a jelo přímým spojem až do centra. Vrátil jsem se tedy zpět ke stanici metra/vlaku a nasedl na metro, které mělo jet do centra. Jenže metro zde stálo a ani po 15 minutách se nehnulo z místa. Poté přišel řidič metra a všem cestujícím řekl, že si mají vystoupit, protože metro dál nepojede.

Přemýšlel jsem, co dál. Metro nejelo, autobus nebo tramvaj neměla přímý spoj do centra a na nějaké hledání navazujících spojů jsem si netroufl. Nezbývalo mi tedy nic jiného než jet vlakem zpátky na letiště a odtud jiným vlakem přímo do centra, konkrétně na zastávku Amsterdam Centraal. Cestováním jsem tedy ztratil skoro dvě hodiny, ale co jsem měl dělat 🙂

Amsterdam

Z nádraží jsem se vydal po ulici Damrak. Hned po pár metrem na mě čekalo první překvapení v podobě muzea sexu (Sexmuseum Amsterdam). No, dovnitř jsem nešel, 5 € mi bylo líto za pravděpodobně úplný nesmysl, ale lidí ve frontě stálo hodně, tak je to asi populární 🙂 Nicméně po cestě zpátky jsem se bavil o tom bavil s řidičem hotelové dopravy a ten mi řekl, že tam byl a že to opravdu nestojí za těch 5 €. Je to ale asi dost populární, protože sexuálních muzeí je prý v Amsterdamu asi 30 🙂

Pokračoval jsem tedy dále a prošel kolem dalšího muzea s podivnou tematikou – Vodka Museum Amsterdam. Nicméně došel jsem až k tomu, k čemu jsem měl namířeno – Madame Tussauds, tedy velmi známé muzeum voskových figurín. Dovnitř jsem však nešel, protože jsem tam byl již před několika lety se školou během výměnného pobytu. Jen jsem se chtěl podívat, jestli to muzeum tam stále je a funguje.

Poté jsem přešel přes jeden z mnoha městských kanálů a vydal zase zpátky k nádraží. Šel jsem ale cestou, která vedla přes známou čtvrť Red Light District, tedy čtvrť červených luceren, kde míjíte jeden noční klub vedle druhého, ve kterých se za výlohami promenádují polosvlečené slečny a snaží se nalákat návštěvníky. I když některé slečny bych řekl návštěvníky spíše odpuzovaly… Kromě toho je zde také samozřejmě mnoho sexshopů a dalších podobných podniků.

Dále jsem šel směrem k náměstíčku Nieuwmarkt, na kterém se nachází kromě trhů se sýry také budova Waag z 15. století, která původně byla městskou bránou.

Odtud jsem šel kolem Zuiderkerk (jižní kostel) až k Nizozemské národní opeře. Vedle opery se nachází náměstí Waterlooplein, na kterém byly opět trhy, tentokrát ale především s oblečením.

Opera byla mým posledním cílem. Vydal jsem se tedy zpět směrem k nádraží a po cestě se zastavil u baziliky svatého Mikuláše a vlakem jel zpátky na letiště.

2. den

V neděli ráno jsem hledal, kam bych mohl ještě jít, protože centrum města jsem měl již projité ze soboty. Jako bod, o kterém jsem věděl, ale přitom jsem u něj nebyl, bylo muzeum Van Gogh. Na mapě jsem si tedy toto muzeum našel a hledal jsem další zajímavosti kolem.

Naplánoval jsem si, že pojedu vlakem na zastávku Amsterdam Zuid (ano, tam jsem byl již předchozí den 🙂 ) a půjdu se podívat na kanceláře Google, které jsou hned vedle nádraží. Dále pak na Beatrixpark, Vondelpark, muzeum Van Gogh, nápis I Amsterdam a jako poslední se stavím podívat do amsterdamského Apple Store, který byl hned vedle.

Amsterdam

Vyjel jsem tedy hotelovou dopravou na letiště, kde jsem nasedl na vlak směrem do Amsterdam Zuid. Na nádraží Amsterdam Zuid jsem se vydal směrem ke kancelářím, kde se nachází i kanceláře společnosti Google. Nicméně zde nic zajímavého nebylo, protože budova, ve které se kanceláře nachází, nemá na sobě ani žádný nápis Google. Jakoby tam Google vůbec nebyl.

Šel jsem tedy přes nádraží zpět a pokračoval dál směrem k Beatrixpark, což je park vybudovaný v letech 1936-1938 pojmenovaný po královně Beatrix. Park na první pohled vypadá jako obklopený vysokoškolskými kolejemi, ale to asi nebude pravda 🙂 Hned při vstupu do parku jsem potkal schovaného zajíčka, který se mě lekl a začal utíkat pryč.

Dále jsem směřoval k Vondelparku, což je veřejný městský park pojmenovaný po básníkovi a dramatikovi Joost van den Vondelovi. Tento park je opravdu velký a krásný. Je zde mnoho zeleně i vody. A je hojně navštěvovaný sportovci všeho druhu. Potkáte zde mnoho běžců, ale také fotbalisty a další sportovce všeho druhu (jóga, posilování apod.). V podstatě na každém rohu jsou zde nějací sportující lidi.

Z Vondelparku jsem šel již k muzeu Rijksmuseum, což je nizozemské národní muzeum umění, řemesel a historie. Do muzea jsem nešel, ale před muzeem se nachází také symbol I Amsterdam ve smyslu I Am Amsterdam (Já jsem Amsterdam). Po cestě jsem ale potkal ještě dvě zajímavosti. První byl showroom automobilky Tesla, což mě zaujalo, protože Tesly v ČR vůbec dostupné oficiálně nejsou a navíc je to auto, které bych si někdy rád pořídil. A tím druhým byla ulice plná obchodů s extrémně drahými značkami jako Guess, Louis Vuitton, Prada, Armani apod., před kterými parkovali superluxusní vozy jako Bentley, Rolls-Royce, Audi R8, Mercedes-Benz S63 AMG apod. A na konci této ulice byl právě zmíněný showroom Tesla 🙂

V blízkosti Rijksmuseum je také muzeum Van Gogh, mezi nimiž je náměstí a park Museumplein. Do muzea Van Gogh jsem také nešel (muzea mě neberou 🙂 ), ale prošel jsem parkem až ke koncertnímu sálu Royal Concertgebouw. Tento koncertní sál je díky své akustice považován za jeden z nejlepších koncertních sálů na světe spolu se sály v Bostonu a ve Vídni. Náměstí a přilehlá travnatá plocha Museumplein také slouží pro mnoho různých sportovců. V době, kdy jsem procházel, zde hrálo několik skupin lidí fotbal. Na začátku travnaté plochy před muzeem Rijksmuseum byla umělá ledová plocha s bruslícími lidmi.

Jako poslední bod svého výletu po Amsterdamu jsem měl místní Apple Store. I když nejsem žádný fanoušek značky Apple, tak protože jsem nikdy v Apple Store nebyl, chtěl jsem se do něj podívat. Když jsem k němu došel, zjistil jsem, že se před ním už shromáždil hlouček lidí čekajících na otevření (asi kvůli slevám v rámci Black Friday). Já jsem se nicméně k hloučku nepřipojil a pokračoval jsem dál.

Nyní jsem již měl vše projité, takže jsem směřoval zpět na letiště, odkud jsem jel hotelovou dopravou zpět na hotel. Protože jsem ale nechtěl jet stejnou cestou, rozhodl jsem se místo cesty pěšky na vlak a následně vlakem na letiště jet tentokrát autobusem (Airport Express). Což byla dobrá volba, protože cestou městem jsem potkal ještě další místa, kde jsem nebyl, například olympijský stadion.

Návrat do Prahy

Cesta zpět již byla v pohodě. Na letiště jsem jel přímo z práce, přijel jsem necelé dvě hodiny před odletem letadla.

Protože jsem měl palubní lístek opět vyzvednutý z internetu a vytisknutý a neměl jsem žádné zavazadlo k odbavení (jen příruční zavazadlo), mohl jsem jít rovnou k bezpečnostní kontrole a čekat před gate. Nevěděl jsem ale, který terminál a které vstupy jsou pro mě. Zeptal jsem tedy na informacích, kde mě poslali úplně na druhou stranu letiště, že mám jít na terminál 3 a bude to část B nebo C. Prošel jsem tedy celým letištěm a došel až do části B a C, kde jsem chtěl projít přes turniket, ale nechtělo mě to pustit. Požádal jsem tedy obsluhu, jestli by mi nemohla nějak pomoci, ale když se podívala na můj palubní lístek, tak řekla, že musím jít na druhou stranu letiště na terminál 1, přitom tam jsem před chvílí byl a poslali mě sem. Pan to ještě ověřovala a říkala, že opravdu musím na terminál 1 do části M. Šel jsem tedy zase zpět a hledal část M, kde už vše prošlo v pohodě.

Let byl ještě kratší než do Amsterdamu, letěli jsme přibližně 1:05. Odlétali jsme již za tmy, takže jsem mohl z okýnka sledovat noční Amsterdam z výšky, který je opravdu nádherný. Přijde mi mnohem hezčí než noční Praha. Srovnal bych to například s nočním Torontem, které je také moc hezké.

Zajímavost z Amsterdamu

Když jdete centrem Amsterdamu, všude kolem sebe cítíte zápach marihuany. Amsterdam je známý svými coffee shopy s volně dostupnou marihuanou.

Vlaky v Amsterdamu jezdí asi všelijak. Když jsem čekal na vlak z letiště směrem do centra města (Amsterdam Centraal), nástupiště 1 i 2 mělo vlak tímto směrem. Po nějaké době čekání, kdy už vlak měl dávno přijet, nám řekli, že lidé jedoucí do Amsterdam Centraal (konečná zastávka) mají zůstat na nástupišti 1 a lidé jedoucí do předchozích zastávek se mají přesunout na nástupiště 2.

V Nizozemsku asi všude je hrozně moc cyklistů. Opravdu spoustu lidí jezdí na kole do práce nebo do školy. Obvykle tedy přejít silnici není problém, ale přejít cyklostezku bývá problém, protože opravdu zde jede jeden cyklista za druhým. S tím souvisí i to, že kolem škol a různých budov bývají opravdu obrovská parkoviště pro kola plná zaparkovaných kol.

Kromě cyklistů zde mohou po cyklostezkách jezdit i malé motorky (skútry). A kromě toho řidiči těchto skútrů nemusí mít ani helmy, takže kolem sebe potkáváte řítící se skůtrysty bez helmy s jointem marihuany v puse (to jako fakt 🙂 ).

Když využíváte hromadnou dopravu (včetně vlaků), musíte si koupit lístek, který má v sobě vždy chip. A před každým nastoupením si ještě na nástupišti lístek „pípnete“ u stojanu. To znají i lidé z Prahy, u metra to funguje taky, jen s obyčejnými jízdenkami. Rozdíl ale je, že když vystoupíte, musíte si zase „pípnout“ svůj lístek u stojanu. A to včetně případů, kdy jen přestupujete z jednoho dopravního prostředku na jiný. Netuším, proč to tak je, třeba mi to někdo v komentářích pod článkem vysvětlí 🙂

Minimálně v Amsterdamu mají obrovskou podporu auta na elektrický nebo alespoň hybridní pohon. Například firmy a podnikatelé nemusí u těchto aut platit žádnou silniční daň. Takže například naprosto drtivá většina taxi před letištěm jsou čistě elektrické vozy Tesla Model S, kterých tam stojí a projíždí celé kolony. A celkově je zde vidět obrovské množství dalších elektrických nebo alespoň hybridních aut včetně například autobusů.

Může se vám stát, že narazíte na obchod, kde nebudou brát platební karty vydané v jiné zemi. Mně se to například stalo v místním Albertu, kde jsem chtěl platit kartou. První pokus nevyšel a platba neproběhla. Obsluha se mě tedy zeptala, jestli je to kreditní karta, tak jsem řekl že ano. Řekli mi, že kreditní karty neberou, že musím použít debetní. Tak jsem tedy vytáhl svoji druhou kartu, která je debetní, ale ani tou to nešlo. Načež obsluha řekla, že berou karty vydané pouze místními bankami nebo hotovost. Musel jsem si tedy jít vybrat hotovost, kde jsem ale zjistil, že bankomat mi vydá jen násobky 20 € a já jsem potřeboval 21 €, takže jsem si musel vybrat 40 €, protože bylo na výběr pouze 20 nebo 40 a 20 by mi tedy nestačilo.

Přidat komentář