Nečekané dobrodružství ve skalním bludišti Toulovcovy maštale

Abychom využili každé volné chvíle, vydali jsme se do skalního města s názvem Toulovcovy maštale. Výchozím bodem se stala obec Bor u Skutče, v níž naleznete nezpoplatněné parkoviště v centru obce přímo u rozcestníku turistických tras. My jsme chtěli jít po zelené značce, ale ne zcela se nám to povedlo.

Cesta k Toulovcovým maštalím

Naše nekontrolované kroky nás totiž zavedly na špatnou cestu, takže jsme se museli částečně vrátit a přes červenou trasu slézt prudký kopec až na zelenou. Touto chybou jsme přišli o skalní věž s názvem Petrovna. Ale vzhledem k tomu, že se v okolí nachází opravdu velké množství těchto přírodních krás, příliš nám to nevadilo.

Cestou k Toulovcovým maštalím jsme několikrát skákali přes potok Voletín a Novohradka, procházeli jsme kouzelnými údolími mezi skalními útvary kolem několika malých rašelinišť (Na ty pozor! Nevstupujte do nich, jinak by to mohlo dopadnout velmi špatně.) či pohádkovými lesy s borůvčím plným fialových bobulek.

Nečekané překvapení

Ve chvíli, kdy jsme ještě ani neminuli rozcestník Za borky Lukášek našponoval uši a říká: „Hřmí!“. Nic pozitivního vzhledem k tomu, že jsme ještě ani zdaleka nebyli na místě. Ale nás již nemůže nic zastavit, takže jsme pokračovali dále s vědomím, že s sebou nemáme nic proti dešti. Ve chvíli, kdy jsme byli těsně pod Toulovcovými maštalemi, se hodně rozpršelo. Nejprve jsme vzali za vděk úkrytem pod stromy, ale vzhledem k tomu, že se zde nacházejí pouze jehličnany, tak nám příliš komfortu neposkytly. Proto jsem se vydala hledat jiné útočiště.

Na protilehlém kopci od Toulovcových maštalí se nacházely kameny s menšími převisy, proto jsem zavolala Lukšu, ať mne následuje. Jako hříbečci jsme se schouleli pod kameny a s očekáváním čekali, co se bude dít dál. Nevypadalo to příliš dobře, protože se nad námi honily čím dál černější mraky a déšť sílil. Nakonec z toho bylo krupobití. Kroupy místy dosahovaly průměru až 4 cm, což už je opravdu hodně, takže jsme byli rádi za náš úkryt. Ale ani to už nám úsměv z tváře nevzalo a brali jsme to jako velké dobrodružství.

Vytáhli jsme si svačinku a s chutí se do ní pustili. Z nudy provázení vzrušením z nastalé situace jsem již vyhlásila soutěž, kdo se jako první šiškou trefí do stromu před námi. Čapěli jsme tam již dlouho, takže bylo nutné protáhnout nohy, takže jsem s tím začala pohupováním, zatímco Lukša prohlásil, že už půjdeme, neboť krupobití s deštěm výrazně ustoupilo.

Durch mokří jsme se vydali na protilehlý vykácený kopec, na němž se tyčily skály. Až tam jsme zjistili, že to jsou Toulovcovy maštale a je tam spousta převislých kamenů, pod které se dalo pohodlně schovat. Nedá se nic dělat. Můžeme konstatovat, že jsme to měli o to zajímavější.

Pod skoro každým skalním převisem byly podepřené větvičky, klacky a klády, ale z jakého důvodu, nevíme. Lukášek nemohl zůstat pozadu, tak si také našel pořádnou kládu, kterou tam zapřel. Já jsem si naopak našla krásně strukturovanou mini větvičku a usadila jsem ji na své místo.

Bludiště Toulovcových maštalí

Ještě zajímavější dobrodružství nás čekalo přímo v bludišti Toulovcových maštalí. Nejenže jsme tam byli zcela sami, ale zažili jsme je naprosto originálním způsobem. Po průtrži, kterou jsme přečkali pod kamenem, se maštalemi valily proudy vody, které dotvářely dramatický nádech dnešního výletu.

Toulovcovými maštelemi vede dvou set metrová červená stezka, která by vás měla provést od začátku až do konce. My jsme ji ale nějak nedodrželi, i když jsme si mysleli, že ano. Dostali jsme se do velmi úzkého a nízkého prostoru, kde jsme se pořádně vymáchali v bahně, ale stále s úsměvem na tváři. Značka tam sice byla, ale asi si někdo vystřelil z turistů a dokreslil ji tam neoprávněně. Proto jsme se dostali zase na začátek a tentokrát jsme do maštalí vstoupili východem stezky, abychom viděli všechnu tu krásu, kterou nám nabízí.

Na maštale se dá vyjít až nahoru a kochat se výhledem na lesy. Je to ideální místo pro piknik. Než jsme maštale opustili se tam již nahrnuly nějaké skupinky lidí, ale ty je již nezažily tak jako my, neboť všechna voda již stekla do údolí.

Cesta zpátky přes studánky a prameny

Neradi chodíme stejnou cestou zpět, takže jsme tentokrát zvolili červenou stezku, která vás provede přírodní rezervací Maštale. Skoro celá je lemovaná skalními útvary, které dotváří nezapomenutelnou atmosféru této krajiny. Cestou minete několik studánek a pramenů. My jsme ze zastavili umýt u Džberky, neboť jsme byli celí od bahna po našem zkoumání Toulovcových maštalí. Dále jsme se zastavili u Mojžíšova pramene, kde jsme vodu i ochutnali a byla výborná. Kéž by taková tekla z kohoutků ve městech. Ovšem okolí Mojžíšova pramene bylo dost pochmurné, neboť zde byla zahájena těžba, prý stromů napadených kůrovcem. No uvidíme, jakou spoušť tam člověk po sobě opět zanechá.

V tu chvíli jsem již uschla i já a ani minutku jsem netrpěla zimou, což mne dost překvapilo.

Dudychova jeskyně

Kdo nepohrdne adrenalinem, nesmí vynechat Dudychovu jeskyni, do které se dostane pouze úzkou trhlinou mezi skálami. V ní jsou vytesány schůdky a sem tam po bocích naleznete úchyty. Obéznější lidé se tudy ani neprotáhnou. V cíli na vás čeká jakoby malá místnost se sedačkami vytesanými ze skal. Při pohledu nad hlavu se můžete kochat korunami stromů, přes které se do jeskyně dostávají sluneční paprsky. Jedná se tedy o vhodné místo pro nerušený odpočinek, protože jen tak někdo se tam určitě nevydá.

Tímto skalním útvarem, který jsme míjeli již na začátku, naše putování přírodní rezervací Maštale skončilo.

Tipy na další zajímavosti v okolí

Cestou jsme projížděli obcí Nové Hrady, v níž se nachází zámek Nové Hrady, který je přezdíván jako malý Schönbrunn či české Versailles. Nachází se u něj velké množství zahrad, muzeum cyklistiky, galerie klobouků či farma s jeleny a daňky, kteří jsou ochočení a nechají se hladit a krmit z ruky.

Růžový palouček

Již několikrát jsme projížděli okolo hnědé tabule lákající na Růžový palouček nacházející se mezi obcemi Morašice a Újezdec. Tak jsme to tentokrát zkusili a stálo to opravdu za nic, takže nemrhejte svým časem a vůbec sem nejezděte. Jedná se parčík usazený mezi poli, v němž se nachází měděný památník českých bratří. Květe tu i pár růží, roste několik stromů a to je vše.

Přidat komentář