Bílé Karpaty mikroregionu Horňácko

Rekreační oblast Lučina

Na dnešek byly naplánovány dva výlety, ale ani jeden se nakonec neuskutečnil a přistoupilo se na alternativní plán. Vyrazili jsme směrem CHKO Bílé Karpaty. Ale to je dost široký pojem, takže jsem opět zapřela svůj zrak na internet a hledala nejzajímavější místa. Chtěla jsem skloubit skoro nemožné – volně rostoucí orchideje, koupání a nějakou technickou zajímavost. Naší cílovou stanicí se tedy stala rekreační oblast Lučina u obce Tvarožná Lhota, kde jsme zaparkovali na značeném parkovišti za cenu 30 Kč/osobní automobil.

Národní přírodní rezervace Čertoryje

V daném místě jsme měli možnost volby ze tří turistických tras. Zvolili jsme zelenou, neboť nás měla dovést do přírodních krás NPR Čertoryje v podobě volně rostoucích vzácných orchidejí. Bohužel jsme žádnou orchidej neviděli, neboť louky byly zčásti posečené a na neposečených místech se již nacházeli pouze odumřelé části orchidejí. K tomu všemu tu nebyla pořádně prošlapaná cestička, takže první pokus o dosažení cíle nevyšel :-D. V každém případě jsme se po nějaké době otočili a vrátili se zpět k poslednímu rozcestníku (Traviska) a vydali se dál po žluté značce. Hned na dalším rozcestníku (Kněždubský háj) jsme zahnuli na červenou trasu, která vedla po posečené louce až vrcholu Šumárníku (398 m.n.m.), kde byly k vidění dřevěné sochy a k dispozici posezení. Pokračovali jsme dále až k rozcestníku pod Šumárníkem, kde jsme měli na výběr dvě možnosti. Jít dál a dojít až k rozhledně Travičná nebo se vrátit k autu.

S antisluníčkovým lenochodem se jen těžko dá pokračovat dále, takže druhá volba byla jasná :-). Ale je pravdou,  že za celou cestu jsme neviděli nic zajímavého, takže jsem hned souhlasila s okamžitým návratem, jelikož jsem věděla, že mne tam čeká nějaký obídek a koupačka. Sedli jsme do Hospůdky pod Majákem u vodní nádrže Lučina a dali si česnečku s tvarůžky a langoše. Česnečka za moc nestála a můj langoš byl naprosto nepoživatelný, neboť mistru kuchaři se na něj vylila snad celá tatarka. Lukša si ovšem na svém pochutnal a opět nedokázal pochopit, proč se šklebím a haním něčí práci. Po takovém jídle jsem už neměla ani chuť se koupat, takže jsem se jen osvěžila a šli jsme k autu.

Chráněné stodoly v Hrubé Vrbce

Cestou jsme se zastavili v informačním stánku na parkovišti a nechali si poradit, co podniknout. Slečna byla velice příjemná, ale o turistických cílech v širším okolí asi moc ponětí neměla, takže jsme se řídili informacemi nalezenými na internetu. Naše další cesta vedla k větrnému mlýnu v Kuželově. Při navigování jsem si všimla, že v obci Hrubá Vrbka je v mapách označen soubor památkově chráněných stodol. Vzhledem k tomu, že nešlo o žádné prodloužení naší trasy, ale pouze o projížďku po vedlejší cestě,  i když nezpevněné, tak jsme to prubli. Na jedné ze stodol byl vylepen papír s nabídkou expozice starého náčiní, ale otevřená nebyla, i když podle otevírací doby měla. Ze stránek obce jsem se dozvěděla, že stodoly lemují obci z obou stran, a když se podíváte na mapy, tak je z nich patrné zajímavé uspořádání domů v obci.

Větrný mlýn v Kuželově

Ovšem dnes mne nejvíce uchvátil Kuželovský větrný mlýn z roku 1842, který je neskutečně rozkošný. Nachází se na kopci nad obcí Kuželov a je možné u něj zdarma zaparkovat. Ve chvíli, kdy jsem se již kochala nádhernou architekturou, nás obklopili desítky motorkářů a pokud bychom zrovna chtěli odjet, tak jsme měli smůlu, neboť zabrali celé parkoviště.

U mlýna stojí ještě stodola se stavením, v níž se kupují vstupenky na prohlídky (50 Kč dospělí a 25 Kč děti a studenti). Ve venkovském stavení je k vidění kuchyňka se světnicí a chlévy pro dobytek, v nichž se nachází množství nářadí a dalších pomůcek dřívější doby. Součástí je komentovaná prohlídka mlýna, který je provozuschopný a má tři patra a sklep. Průvodce vám krásně vysvětlí proces mletí a mimo jiné se dozvíte význam slovního spojení za lubem. U nás doma jej často používáme ve smyslu – Co máš za lubem? Ale nikdy jsem nevěděla, že lub je obednění mlecích kamenů ve mlýně. Nepoctivý mlynáři si luby vytvářeli větší než byly mlecí kameny, aby jim mezi nimi zůstávala umletá mouka, na které pak bohatli.

Rozhledna Radošov

Abychom využili toho, že jsme tak daleko od domova naplno, nastavili jsme se ještě v obci Hroznová Lhota, z níž vede modrá značka k rozhledně Radošov. Malošlápek už nikam jít nechtěl, tak jsem se na cestu vydala sama. Původně jsme zaparkovali u hřbitova, ale po obhlédnutí situace jsem Lukšovi volala, aby přejel mezi rodinné domy k vodojemu, kde byla odstavná místa pod stromy. Cestu jsem si opět vybrala velmi špatnou, jelikož celou dobu jsem sice šla po kdysi vyšlapané cestě, ale dnes byla porostlá vysokou trávou. Po 2,5 km jsem konečně došla až k rozhledně, u níž byly k dispozici dvě kadibudky.

Rozhledna Radošov je volně přístupná, ale není vhodná pro akrofobiky, tj. lidi, kteří mají strach z výšek, neboť žádný schod ani podlaha na rozhledové plošině nejsou plné, takže stále vidíte až na zem. Ve chvíli, kdy jsem se kochala výhledem, jsem tam byla sama, ale při cestě dolů se již hrnula spousta lidí, kteří přišli z druhé strany. Proto jsem Lukšovi volala, aby přijel k rybníku Kozojídka, ke kterému vedla krásná nezpevněná cesta a navíc to bylo blíž než do Hroznové Lhoty. V rybníku se dalo koupat, ale byl velmi teplý. Hodně lidí tam rybařilo a našlo se tam i pár kempařů.

Tímto náš výlet skončil, protože oblaka se zatáhla a do bouřky zbývalo pár chvil. Původně jsem se chtěla podívat i na Váté písky, ale zapomněla jsem na to.

Přidat komentář