Na rozhlednu Velký Kosíř hezky česky

Ráno jsem nachystala batoh na čundr a společně se svou maminkou a sestrou jsme vyrazily na Velký Kosíř následujícími dopravními prostředky. Ty jsme zvolily záměrně, neboť jsme se chtěly vrátit do starých časů.

9:07 vlakem R 912 ze stanice Olomouc – hlavní nádraží do Prostějova (81 Kč/3 osoby)

10:00 autobusem ze stanice Prostějov – autobusové nádraží do obce Čechy pod Kosířem (48 Kč/3 osoby)

Zámek Čechy pod Kosířem

Na začátek jsme se podívaly do zámeckého parku v Čechách pod Kosířem, který jsme ani nezkoušely projít celý, neboť jsme věděly, že nás čeká ještě dlouhá cesta. V parku se nachází mnoho zajímavých stromů, stačí se na ně jen zadívat. Nachází se zde i dva rybníky, rozhledna Červená věž a Mánesův pavilon, do kterých se dostanete pouze po zaplacení komentované prohlídky parku. Ze zámku Čechy pod Kosířem na rozhlednu Velký Kosíř je to 2,3 km po žluté turistické trase (začíná asi 150 m od zámeckého areálu).

Rozhledna Velký Kosíř s překvapením

Jakmile byla vidět rozhledna, pomalu jsem začala sbírat suché klacíky na oheň. Ale když jsme došly k rozhledně, tak jsme zjistily, že je zavřená, což je velká škoda, neboť jenom po dobu, co jsme tam byly, se zde protočila spousta lidí, kteří smutně odcházeli. Ale to nám náladu nezkazilo, jelikož jsem z batůžku vytáhla špekáčky, pečivo, křen, noviny, sirky, nůž a tácek. Mamka byla v šoku, neboť to bylo překvapení. Myslím, že se povedlo 🙂

Takže až půjdete na rozhlednu Velký Kosíř, tak si nezapomeňte vzít věci na opékání. Sice tu je kiosek, ve kterém si špekáčky můžete zakoupit, ale ne vždy bude otevřený a navíc cena je výrazně vyšší než v klasickém obchodě. Mimo kryté ohniště se tu nachází posezení, houpačka, lehátka a další stavby, u kterých jsme zcela jasně neidentifikovaly účel. U ohniště byla sekyra, upravené klacky na napíchnutí špekáčků, nějaké noviny i hořčice a my jsme tam cíleně nechaly naše zápalky. Čím víc si toho vezmete vlastního, tím méně si budete muset spoléhat na druhé 🙂

Nezapomeňte si s sebou vzít špekáčky a minimálně zápalky.

Cesta zpět do civilizace

Zpátky jsme se vydaly částečně po zelené turistické značce a částečně podle GPS v mobilu, neboť jsme chtěly jít co nejkratší cestou. Nebyl to úplně nejlepší nápad, jelikož cestičky, po kterých nás navigace vedla, ne vždy existovaly, takže jsme se často prodíraly houštím, vysokou trávou, lezly jsme pomalu po čtyřech do svahu apod.

Ale došly jsme v pořádku a ještě s dvacetiminutovou rezervou až na drahanovické vlakové nádraží, které v nás vzbuzovalo pocit, že jsme se přesunuly v čase o desítky let do minulosti. V první chvíli jsme začaly zkoumat, zda je stále funkční, protože na trávou zarostlých kolejích asi moc vlaků neprojede a v rozpadlé nádražní budově byste nalezli možná tak bezdomovce. Po chvíli jsem na zemi nalezla informaci o výluce, ale bez uvedení platnosti. Trošku ve mně hrklo, ale naštěstí na skle jednoho z ještě celých oken budovy visel na posledním útržku lepicí pásky informační leták o výluce. S klidem jsme se tedy mohly posadit na rozpadlé schody a čekat na vlak. Ten zastavil celkem dost daleko od samotné nádražní budovy, ale dopravil nás až domů.

14:40 vlakem OS 14030 ze stanice Drahanovice do Olomouce (97 Kč/3 osoby)

Jakmile jsme vystoupily z vlaku, tak začalo poprchávat a než jsme doběhly domů, tak se celkem dost rozpršelo. Ale vše vyšlo perfektně 🙂

Přidat komentář