Harrachov

Hotel Resident v Harrachově

Konečně přišel čas na dovolenou. Strávili jsme ji od 3. do 7. září v luxusním hotelovém komplexu Resident v Harrachově. A musím říct, že se jednalo se nejlepší klasickou dovolenou, na které jsme kdy byli. Pobyt byl zakoupen přes slevový portál a zahrnoval spoustu doprovodných aktivit – vstup do lázní Grotta Spa se vstupy do tureckých lázní, thepidaria, solné sauny a cedrové sauny, solnou jeskyni, masážemi a koupelí, vstupy do bazénu s vířivkou a klasickými saunami či zážitkovou večeři.

Hned po zabydlení v hotelovém pokoji v hlavní budově jsme se pustili do plánování harmonogramu našich wellness aktivit, neboť jsme správně předpokládali, že za chvíli bude vše v lukrativních časech obsazené.

Naplánujte si wellness aktivity co nejdříve to bude možné.

Vše jsme si naplánovali tak, že se nám výlety, procházky a jiné mimohotelové aktivity krásně doplňovaly s wellnessem. Navíc jsme měli štěstí i v tom, že v solné jeskyni i v bazénu s vířivkou jsme byli sami, i když to bylo přístupné pro více lidí najednou. Takže je výhodné umět dobře plánovat 😀

Největším zážitkem pro nás byly lázně Grotta Spa, které se teprve nedávno otevřely a luxusem oplývaly v každém centimetru. Nacházely se v podzemí pod naší budovou, takže jsme si tam v pohodě mohli dojít v županech.

Požadujte ubytování v hlavní budově, neboť se tam nachází vše podstatné.

V těchto lázních jsme absolvovali vynikající koupele, masáže a relax v saunách či relaxační místnosti. Dále turecké lázně, které pro mne byly naprosto novým a okouzlujícím zážitkem. Jednalo se v podstatě o vykachličkovanou kulatou saunu, na níž bylo napojeno několik dalších malých kulatých místností sloužících k různým účelům. Ale hlavním bodem bylo to, že jsme dostali misku s marockým jílem a ten jsme si potírali po celém těle. Po patnácti minutách nás měla slít sprcha, ale my jsme si ji bohužel deaktivovali, takže jsme se toho nedočkali, tak jsme se umyli v zážitkových sprchách v okolních zákoutích. Všem tuto proceduru doporučuji, neboť jsem po ní měla krásnu pleť, takže jsem si marocký jíl koupila i pro domácí použití.

Z pohledu gastronomie to bylo také výborné. Hotelová restaurace se rovněž nacházela v naší budově 🙂 Snídaně se podávaly formou švédských stolů, na kterých bylo stále něco nového a hlavně od místních farmářů, což velmi oceňuji. Na obědy jsme dostávali balíčky, které byly oproti ostatnímu jídlu velmi slabé, ale lepší než nic. V ceně byl i odpolední dezert s kávou či čajem. Na večeři jsme dvakrát měli výběr ze dvou jídel, další večer pizzu přímo z pece a poslední večeře byla tou nejzajímavější – masové fondue s několika druhy vynikajících dipů. To bylo naprosto dokonalé a moc jsme si to užili, neboť jsme si masové kousky sami opékali v připravené nádobě.

Musíme pochválit i celý personál hotelu, který byl velmi příjemný a ochotný.

Hotel je zapojen do turistického programu Harrachov Card, takže si na recepci můžete zdarma požádat o stejnojmennou kartu. Díky ní získáte slevy na vstupné do některých míst.

Požádejte si o Harrachov Card.

Teď se již budu věnovat aktivitám v okolí. Harrachov se nachází v Krkonošském národním parku (KRNAP), takže je tu spousta nádherných míst. Samotný Harrachov na mne působil velmi osobitým dojmem a připomínal mi alpské vesničky.

Mumlavský vodopád

Naším prvním cílem byl Mumlavský vodopád, který je od hotelu vzdálený pouhé 3 kilometry, ale je nutné projít celým Harrachovem. Cesta vede Anenským údolím, kde na jednom místě naleznete studánku zvanou Pramen svatého Jana Nepomuckého, kde teče výborná voda. Mumlavský vodopád je nádherný stejně jako celá řeka Mumlava. Cestou zpátky jsme sedli na lanovku, která nás vyvezla na Čertovu horu, z níž jsme se vydali na Janovu skálu. Poté jsme šli zpátky, dolů se svezli lanovkou a začali jsme hledat bobovou dráhu, jelikož jsme si pořídili jízdenky na lanovku spojené s jízdenkami na bobovou dráhu. Dráha se nacházela kousíček od našeho hotelu a opravdu stála za to, protože se jezdilo v korytu a ne na těch trubkách.

Protržená přehrada Desná

Další den jsme využili automobil a zajeli si k vodní nádrži Souš, která je zdrojem pitné vody, takže se k ní nedá dostat. Pokračovali jsme k místu, kde dříve stála přehrada Desná na řece Bílá Desná. Dnes je toto místo označováno jako Protržená přehrada Desná. Problémem ale bylo, kde nechat Cecíka (jméno našeho auta), neboť v okolí se nikde nenachází parkoviště, takže jsme museli zaparkovat na lesní cestě mezi vodní nádrží Souš a Smědavou. Kdyby tam nestála další auta, tak tam nezaparkujeme, ale takhle jsme si říkali, že to není tak nebezpečné. Od našeho parkovacího místa k přehradě bylo 2,2 km. U Protržené přehrady se nachází pouze jedna věžička, která se jako jediná z celého vodního díla dochovala. Ale mne se to místo moc líbilo.

Lázně Libverda

Další zastávkou byly Lázně Libverda, kde toho k vidění moc nebylo, a cestu k asi jediné atrakci jsme vzdali, neboť na ceduli bylo napsáno, že se Obří sud nachází 500 m odtud, ale ve skutečnosti to bylo dál a ještě do prudkého kopce a po silnici, i když portál Mapy.cz vede po poli, tak tuto cestu jsme tam nikde neviděli.

Ještěd

Následující zastávkou byla hora Ještěd, která s televizním vysílačem ční nad Libercem. Parkování v okolí je naprosto předražené a stejně nedostačující. My jsme Cecíka (jméno našeho auta) nechali za bývalou budovou restaurace na ulici Ještědská 50. Přední část byla označena jako parkoviště P2, ale nikdo nikde žádné peníze nevybíral, takže jsme ušetřili snad 150 – 200 Kč. Na vrchol i zpět jsme se svezli lanovkou, kterou provozují České dráhy. Nahoře jsme se pokochali výhledem a vyrazili dolů, jelikož nebylo moc teplo. Cecík byl najednou obskládán ze všech stran tak, že bych vyjíždět nechtěla, neboť mám klaustrofobii z malých prostor pro vyjíždění s autem 😀

Sklárna a minipivovar Novosad & syn

Plánování se opět vyplatilo, neboť jsme věděli, že bude pršet, takže jsme vyrazili na exkurzi do místní sklárny a minipivovaru Novosad & syn. Exkurze byla výborná a vůbec nevadilo, že byl víkend, protože vedení sklárny zavedlo i víkendové směny právě kvůli exkurzím, které jsou důležitým zdrojem příjmu. Ke vstupence jsme dostali i poukázku na nějaké pití do pivovaru, ale nevyužili jsme to, neboť jsme neměli štěstí na další návštěvníky, kteří byli naprostí vagabundi.

Cestou domů jsme ještě zastavili ve Špindlerově Mlýně, který jsme víceméně spíše projeli. Po cestě se nachází i obec Hořice, v níž si lze zakoupit tradiční Hořické trubičky. My jsme zastavili u jedné výrobny, kde se musí zvonit, aby vám otevřeli.

Přidat komentář