San Francisco

Cesta z Yosemitského národního parku do San Francisca vedla opět vyprahlou krajinou, která již ovšem byla obydlenější. Do San Francisca jsme přijeli ze směru od Oakladnu, tedy po Bay Bridge. Přítelkyně si ovšem původně myslela, že jedeme po známém Golden Gate Bridge, který jen natřeli na šedo-stříbrno 🙂 Za průjezd přes most jsme zaplatili 6 dolarů.

Do San Francisca jsme přijeli relativně včas, ale dlouho trvalo, než se nám podařilo najít nějaké rozumné místo na zastavení, abychom si mohli najít ubytování. Cestou jsme samozřejmě jezdili nahoru a dolů po veleznámých hrbolatých cestách, které jsou ve skutečnosti snad ještě strmější, než se zdají být z filmů. Přítelkyně tyto cesty opět vtipně pojmenovala jako „kalifornské horské dráhy“ 🙂 Ještě zajímavější to bylo ale z toho pohledu, že v těchto kopcích byly křižovatky, do kterých nebylo nic vidět.

K naší smůle jsme do San Francisca přijeli v době, kdy zde byla nějaká velká konference, tudíž všechno lepší ubytování bylo beznadějně vyprodané. A kde nebylo vyprodáno, byly velmi vysoké příplatky právě kvůli té konferenci, takže i za velmi škaredé ubytování požadovali 200 dolarů za noc, což jsme rozhodně dát nechtěli. Zkoušeli jsme tedy i volat do některých hotelů, ale většinou jsme narazili buď na neexistující číslo nebo jen automatický rezervační systém.

Ubytování v San Franciscu si domlouvejte předem, aby se nestalo, že bude vše zaplněné kvůli velmi častým konferencím.

Na internetu jsme si našli hotel Winsor, který by měl mít volno. Takže jsme k němu vyjeli. Čekalo nás ale velmi nemilé překvapení, protože „hotel“ se nacházel v černošské čtvrti, kde všude byl nepořádek, bezdomovci a další podivná individua a zápach moči na ulici. Opravdu nepěkná zkušenost. Před hotelem navíc nebylo kde zastavit, takže zatímco já jsem šel zjišťovat možnosti ubytování, přítelkyně čekala v autě přímo na ulici. V hotelu opravdu měli volno, ale parkovat jsme museli na poměrně vzdáleném placeném parkovišti.

Hotel se nacházel ve staré řadové budově s mřížemi na vchodových dveřích. Pokoj byl katastrofální a extrémně malinký. Z okna jsme koukali do trubek a protější budovy. V celé budově byl podivný zápach a záchod i koupelna byly společné pro celé patro.

Coit Tower

Hned ráno jsme se vydali k rozhledně Coit Tower, která se nachází na kopci Telegraph Hill a je vysoká 64 metrů. Od roku 2008 je Coit Tower vedená v Národním registru historických míst. Když jsme k ní dojeli, zjistili jsme, že je ještě zavřená. Nicméně i prostoru kolem rozhledny byl krásný výhled na San Francisco a zátoku u San Francisca.

Alcatraz

Od Coit Tower jsme jeli směrem k Alcatraz Island Departure na Pier 33, odkud vyplouvají vyhlídkové lodě směrem k Alcatrazu. Zde se nám ale potvrdilo to, co jsme si již dříve našli na internetu — vstupenky jsou vyprodané na víc jak měsíc dopředu. Vstupenky byly vyprodané nejen pro vstup na prohlídku Alcatrazu, ale i na výlet lodí kolem ostrova.

Na prohlídky Alcatrazu je nutné se registrovat alespoň jeden až dva měsíce předem, jinak jsou vyprodané.

Alcatraz byl původně maják, poté se stal vojenským opevněním na obranu San Francisca. V roce 1868 byl přestavěn na vojenské vězení a od roku 1933 do roku 1963 sloužil jako známé a obávané federální vězení. Od roku 1986 je Alcatraz národní historickou památkou.

Vězení Alcatraz bylo určeno pro ty nejtěžší zločince. Ostraha věznice patřila k těm nejtvrdším. U vězňů zde umístěných se nepočítalo s nápravou nebo resocializací. Uvězněni zde byli ti nejznámější vězni americké historie včetně známého gangstera z chicagského podsvětí Al Caponeho.

Věznice zde byla budována s nejvyšší ostrahou. Ve spojení s polohou vězení, které je na samostatném ostrově sanfranciské zátoky 2 km od nejbližší pevniny se studenou vodou a silnými proudy, bylo vězení považované ze nejbezpečnější v USA a bylo postrachem všech kriminálníků.

Během 29 let fungování federální věznice nejsou známé žádné úspěšné pokusy o útěk. Celkem 36 vězňů se pokusilo o 14 útěků, dva z nich dvakrát. 23 z nich bylo chyceno naživu, 6 z nich bylo zastřeleno během pokusu o útěk, dva se utopili a pět jich je nezvěstných a pravděpodobně utopených.

Vydali jsme se tedy podél pobřeží, abychom Alcatraz viděl alespoň z pevniny. Dále jsme pokračovali až k Pier 45 zvaný Historic Pier.

Historic Pier

U Historic Pier kotví dvě válečná plavidla. Prvním je ponorka, kterou jsme ale vynechali, jelikož při vstupném 8 dolarů na studenta a 12 dolarů na dospělého nám to přišlo nezajímavé. Druhým plavidlem je loď S.S. Jeremiah O’Brien z druhé světové války, která je obrovská. Vstupné bylo stejné jako na ponorku, proto jsme jednoznačně volili loď.

Loď to je opravdu nádherná. Celá je zpřístupněná veřejnosti, takže si kdokoliv může projít palubu, podívat se do pokojů, kuchyně, na kapitánský můstek, ale i do podpalubí a do motorové části. Výhodou je, že se nejedná o žádné hromadné prohlídky, takže si každý může jít kdy chce a kam chce zcela volně.

Přímo na lodi je přítomná posádka, která je původní! Jsou tam starší lidé, kteří na té lodi opravdu v druhé světové válce sloužili. Jsou velice ochotní a upovídaní, na cokoliv se můžete zeptat a oni vám rádi vše vysvětlení.

Zajímavostí je, že na této lodi se částečně natáčel film Titanic. Záběry z motorové části ve filmu Titanic byly natáčeny v motorové části této lodi, jen je poté filmaři „naklonovali“, protože Titanic měl motory větší.

Zážitek to pro nás byl naprosto skvělý a všem doporučujeme návštěvu této lodi. V podpalubí je současně i muzeum.

Dále už jsme si jen z Municipal Pier vyfotili Golden Gate Bridge a vyrazili podél pobřeží Tichého oceánu směr Monterey, kde jsme měli další ubytování.

Přidat komentář